U OKNA - JAROSLAV SEIFERT
KDYŽ PŘIŠLO JARO NA PEŠUNKU
ROZKVETLY STROMY V JARNÍM SLUNKU.
MAMINKA, TICHÁ JAKO PĚNA,
K OKMU JE V PLÁČI ODVRÁCENA.
- PROČ PLÁČEŠ , ČEHO JE TI LÍTO?
- VŠAK TI TO POVÍM, POVÍM TI TO,
AŽ NEBUDOU JEDNOU STROMY KVÉST.
SNÍH PADAL HUSTĚ A CO CHVÍLI
VLOČKY SE NA SKLO PŘILEPILY.
U OKNA, BYLO MÁLO SVĚTLA,
MAMINKA TIŠE NĚCO PLETLA
A MĚLA SLZY V OČÍCH.
- PROČ PLÁČEŠ, ČEHO JE TI LÍTO?
- VŠAK TI TO POVÍM, POVÍM TI TO,
AŽ NEBUDE JEDNOU PADAT SNÍH.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
